Když paprsek paralelního světla vstoupí do média (jako je průhledný plast), změní směr světelného paprsku-prochází difúzí a vychýlením-v důsledku nehomogenit v optických vlastnostech materiálu, jako jsou povrchové vady, vnitřní strukturální nepravidelnosti a přítomnost bublin nebo nečistot. Výsledná část neuspořádaného světla se nazývá *rozptýlené světlo*.
Mezinárodně je *zákal* definován jako poměr (vyjádřený v procentech) rozptýleného světelného toku,-který se odchyluje od směru dopadajícího světla po průchodu vzorkem,-k celkovému propuštěnému světelnému toku. Vzorky vykazující vysoký zákal se pozorovateli jeví více rozmazané.
Světlo také prochází útlumem, když prochází vzorkem; konkrétně je přenášený světelný tok vycházející ze vzorku vždy nižší než dopadající světelný tok, který na něj dopadá. Poměr těchto dvou hodnot, vyjádřený v procentech, je mezinárodně definován jako *propustnost*.
Mezi faktory přispívající ke snížení propustnosti patří odraz světla na dvou površích vzorku a také absorpce světelné energie vzorku -buď v celém spektru, nebo na určitých vlnových délkách- od dopadajícího paprsku.
Během procesu testování zákalu a propustnosti vzorku je nezbytné měřit dopadající světelný tok (T1), propuštěný světelný tok (T2), vlastní rozptýlený světelný tok přístroje (T3) a rozptýlený světelný tok vzorku (T4).
Zpracování dat je prováděno v souladu s "Testovací metodou DRTG-81." Metoda výpočtu propustnosti použitá tímto přístrojem je následující:
Propustnost: Tt=(T2 / T1) × 100 %, kde T1 je nastaveno na 100.
